Tak jsme se po roce opět sešli na našem oblíbeném tábořišti ve Skryjích u Tišnova. Tentokrát již podeváté v řadě!!! Letošní tábor byl po 6 letech opět ve znamení kouzelníka z Bradavic Herryho Pottera. Takže jsme se všichni proměnili na malé kouzelníky a žáky Bradavické školy. Před lety jsme všichni úspěšně ukončili první ročník a také zneškodnili zlého čaroděje Voldemotra.
Již první den našeho pobytu nás moudrý klobouk zařadil do školních kolejí, a to do Nebelvíru, Havraspáru, Zmijozelu a Mrzimoru. Měli jsme i kouzelný indikátor zla - bájný červ Olgoj-Chorchoj, který se prý při blížícím se zlu zvětšuje a roste. Poté jsme začali prozkoumávat blízké okolí Bradavic a už nastal první večer a první noc na táboře., která má vždy takový kouzelný nádech (kdo nezažil, neuvěří).
V následujících dnech jsme se začali učit kouzelnickému řemeslu, abychom mohli úspěšně ukončit první ročník školy. Postupně probíhaly hodiny zaklínadel, hodiny kouzel, přeměňování v různé bytosti, zkrátka jako v běžné škole, akorát výuka byla mnohem zábavnější a zajímavější. Také jsme si vytvořili pravé kouzelnické hábity a kouzelnické hůlky, dále pak erby, vlajky a hymny kolejí..Mezitím se však v Bradavicích začali dík zvláštní věci. Začalo to tím, že někteří žáci si při večerní hygieně všimli, že jim někdo – nebo něco- ukouslo mýdlo a vyrylo do něj znak hada!! Ředitel bradavické školy nechal udělat zvláštní nástup, kde nás varoval a upozornil, abychom byli velmi opatrní a všímali si všeho zvláštního. A co bylo ještě horší, Olgoj – Chorchoj se začal zvětšovat!!!!! Nikomu z nás nebylo moc do smíchu. Proto nás naši profesoři začali připravovat na možné nebezpečí. Začali probíhat hodiny obrany proti černé magii či vaření kouzelných lektvarů.
V dalších dnech byl relativní klid. Vyrobili jsme si létající košťata, zahráli s nimi Famfrpál a školní běh nebyl ničím narušován. Až 7. den našeho pobytu vběhl s ohromným řevem jeden z profesorů do tábora začal křičet, že na latrínách je Trol!!! Po bleskuryhlém nástupu jsme vběhli na latríny. Trol zde již nebyl, ale zanechal po sobě něco zeleného a páchnoucího, někteří žáci to zkusili ochutnat. Profesor Snape nám vysvětlil, že je to trolí trus – FŮŮŮŮJ!!! Někteří žáci zvraceli a omdlévali:o). Každopádně jsme ho měli podle čeho vystopovat. V lese jsme zjistili, že Trol umí znehybňující zaklínadlo, ale společnými silami jsme ho nakonec přemohli. Jenže to ještě nebylo vše. Při návratu do tábora jsme zjistili, že zde někdo byl a něco hledal, navíc naše hábity byly rozházené na borovici. Profesoři nám zakázali se jich dotýkat, prý mohou být očarované. Večer proběhl odčarující rituál v režii koho jiného než profesora Snape, který pomocí nám neznámých zaklínadel odčaroval naše hábity a my si je mohli opět v klidu obléci. Ovšem všemu zlému zdaleka nebyl konec…
Během školní výuky a různých her se pořád děly divné věci. Z knihy čar a kouzel zmizela stránka s recepturou lektvaru životní síly, z kuchyně se ztratila sůl a z programového stanu zmizely všechny lihové fixy. A Olgoj – Chorchoj se stále zvětšoval. Zlo doslova obcházelo tábor. Zasedání ředitelského sboru na sebe nenechalo dlouho čekat. Poté si profesoři v čele s Brumbálem zavolali všechny žáky. Bylo nám řečeno, že se v blízkosti pravděpodobně pohybuje stín zlého čaroděje Voldemorta, který v současnosti nemá fyzickou sílu a podobu, ale chce oboje získat. Potřebuje k tomu elixír znovuzrození a krev z jednorožce. Přišlé poselství od kentaurů začaly dávat skládanku dohromady: „Jednorožci v ohrožení, prosíme o pomoc!“ Vydali jsme se proto jednorožcům na pomoc. Marně, nenašli jsme ani jednoho. V noci nám to vše došlo. Stopy zářící krve z jednorožce dávali tušit něco zlého. Vydali jsme se po stopách a na tmavé louce uslyšeli mlaskání. Při příchodu blíže jsme zahlédli odbíhající temnou postavu a na zemi ležela mrtvola jednorožce!!! Další večer se nám naskytl ještě děsivější úkaz, který už nenechal vůbec nikoho na pochybách a vyděsil i profesorský sbor – na stěně „Oddělení s omezeným přístupem“ zářila lebka, které lezl had z tlamy!!
Hned ráno Brumbál nařídil uvařit neutralizační lektvar, který nám dával malou naději zastavit Voldemorta při tvorbě a vypití elixíru znovuzrození. Také nám sdělil, kde Voldemort musí připravit elixír znovuzrození. Je to na místě, kde došlo ke ztrátě jeho hmotné podstaty ducha. Ti z nás, kteří prošli prvním ročníkem studia věděli, kde se místo nachází. Před šesti lety byl na nedaleké zřícenině Víckov zničen kámen mudrců a tím i fyzická podoba Voldemotra. Proto následovala cesta s neutralizačním lektvarem na zříceninu.
Cesta ovšem nebyla lehká a bez komplikací. Nejdříve jsme se svíčkou v ruce bloudili v temných chodbách Ďáblova osidla a poté nám byl nástrahou pes Chloupek, ve skvělém Doktorově podání. Nakonec na řadu přišli Ti nejchytřejší z nás v čele s Dančou, která nakonec za všechny vyluštila, která lahvička skrývala jed a která nás posunula dále v naší cestě. Když v tom jsme za lesem zahlédli stoupající dým. Opatrně jsme se přiblížili a opravdu – Voldemort!!! Ti nejstatečnější z nás se odvážili a nepozorovaně se přiblížili ke zlému čarodějovi. Ostatní si kousali nehty, drželi se za ruce nebo stáli ztuhlý v křeči, byla to opravdu válka nervů. Ale nakonec se podařilo nalít neutralizační lektvar do voldemortova čarodějného kotle, který když to zjistil mohutně zařval a s hrozbou do budoucna utekl. My jsme si oddechli a dostali pochvalu od našich profesorů. Jelikož již byl večer, tak se návrat do Bradavic odehrával po tmě, což mělo své kouzlo. Malý Han si ještě stihl vyzkoušet teplotu studené řeky na vlastním těle, takže museli přikročit starostlivé instruktorky a převléci ho z mokrého do asi o 8 velikostí většího, zato suchého oblečení. Prakticky šel v sukniJ.
Následující den proběhla již tradiční pouť a slavnostní zakončení. Celý profesorský sbor v čele s Brumbálem nám poděkovali za záchranu Bradavic a předali nám vysvědčení s dosaženou kouzelnickou úrovní. Následovalo balení, úklid tábora a cesta domů.
Po táboře šli slyšet jen samé pozitiva a skvělé pocity u všech zúčastněných, že prý tento tábor byl nejlepší kolektiv, atd.. Což my vedoucí velice rádi slyšíme a dává nám to sílu do dalších let. Zároveň bych chtěl ještě jednou poděkovat všem, co se letos tak výrazně podíleli na bezproblémovém chodu tábora. Jedná se hlavně o ty starší, co s námi jezdíte déle. Opravdu to bylo letos výborné. Proto doufám, že se nás na výpravách bude objevovat co nejvíc a pokusíme se udržet takový super kolektiv, jaký byl na letos táboře.
Tak ahoj dalšímu táboru, tentokrát již po 10!!!!!!!!
Již první den našeho pobytu nás moudrý klobouk zařadil do školních kolejí, a to do Nebelvíru, Havraspáru, Zmijozelu a Mrzimoru. Měli jsme i kouzelný indikátor zla - bájný červ Olgoj-Chorchoj, který se prý při blížícím se zlu zvětšuje a roste. Poté jsme začali prozkoumávat blízké okolí Bradavic a už nastal první večer a první noc na táboře., která má vždy takový kouzelný nádech (kdo nezažil, neuvěří).
V následujících dnech jsme se začali učit kouzelnickému řemeslu, abychom mohli úspěšně ukončit první ročník školy. Postupně probíhaly hodiny zaklínadel, hodiny kouzel, přeměňování v různé bytosti, zkrátka jako v běžné škole, akorát výuka byla mnohem zábavnější a zajímavější. Také jsme si vytvořili pravé kouzelnické hábity a kouzelnické hůlky, dále pak erby, vlajky a hymny kolejí..Mezitím se však v Bradavicích začali dík zvláštní věci. Začalo to tím, že někteří žáci si při večerní hygieně všimli, že jim někdo – nebo něco- ukouslo mýdlo a vyrylo do něj znak hada!! Ředitel bradavické školy nechal udělat zvláštní nástup, kde nás varoval a upozornil, abychom byli velmi opatrní a všímali si všeho zvláštního. A co bylo ještě horší, Olgoj – Chorchoj se začal zvětšovat!!!!! Nikomu z nás nebylo moc do smíchu. Proto nás naši profesoři začali připravovat na možné nebezpečí. Začali probíhat hodiny obrany proti černé magii či vaření kouzelných lektvarů.
V dalších dnech byl relativní klid. Vyrobili jsme si létající košťata, zahráli s nimi Famfrpál a školní běh nebyl ničím narušován. Až 7. den našeho pobytu vběhl s ohromným řevem jeden z profesorů do tábora začal křičet, že na latrínách je Trol!!! Po bleskuryhlém nástupu jsme vběhli na latríny. Trol zde již nebyl, ale zanechal po sobě něco zeleného a páchnoucího, někteří žáci to zkusili ochutnat. Profesor Snape nám vysvětlil, že je to trolí trus – FŮŮŮŮJ!!! Někteří žáci zvraceli a omdlévali:o). Každopádně jsme ho měli podle čeho vystopovat. V lese jsme zjistili, že Trol umí znehybňující zaklínadlo, ale společnými silami jsme ho nakonec přemohli. Jenže to ještě nebylo vše. Při návratu do tábora jsme zjistili, že zde někdo byl a něco hledal, navíc naše hábity byly rozházené na borovici. Profesoři nám zakázali se jich dotýkat, prý mohou být očarované. Večer proběhl odčarující rituál v režii koho jiného než profesora Snape, který pomocí nám neznámých zaklínadel odčaroval naše hábity a my si je mohli opět v klidu obléci. Ovšem všemu zlému zdaleka nebyl konec…
Během školní výuky a různých her se pořád děly divné věci. Z knihy čar a kouzel zmizela stránka s recepturou lektvaru životní síly, z kuchyně se ztratila sůl a z programového stanu zmizely všechny lihové fixy. A Olgoj – Chorchoj se stále zvětšoval. Zlo doslova obcházelo tábor. Zasedání ředitelského sboru na sebe nenechalo dlouho čekat. Poté si profesoři v čele s Brumbálem zavolali všechny žáky. Bylo nám řečeno, že se v blízkosti pravděpodobně pohybuje stín zlého čaroděje Voldemorta, který v současnosti nemá fyzickou sílu a podobu, ale chce oboje získat. Potřebuje k tomu elixír znovuzrození a krev z jednorožce. Přišlé poselství od kentaurů začaly dávat skládanku dohromady: „Jednorožci v ohrožení, prosíme o pomoc!“ Vydali jsme se proto jednorožcům na pomoc. Marně, nenašli jsme ani jednoho. V noci nám to vše došlo. Stopy zářící krve z jednorožce dávali tušit něco zlého. Vydali jsme se po stopách a na tmavé louce uslyšeli mlaskání. Při příchodu blíže jsme zahlédli odbíhající temnou postavu a na zemi ležela mrtvola jednorožce!!! Další večer se nám naskytl ještě děsivější úkaz, který už nenechal vůbec nikoho na pochybách a vyděsil i profesorský sbor – na stěně „Oddělení s omezeným přístupem“ zářila lebka, které lezl had z tlamy!!
Hned ráno Brumbál nařídil uvařit neutralizační lektvar, který nám dával malou naději zastavit Voldemorta při tvorbě a vypití elixíru znovuzrození. Také nám sdělil, kde Voldemort musí připravit elixír znovuzrození. Je to na místě, kde došlo ke ztrátě jeho hmotné podstaty ducha. Ti z nás, kteří prošli prvním ročníkem studia věděli, kde se místo nachází. Před šesti lety byl na nedaleké zřícenině Víckov zničen kámen mudrců a tím i fyzická podoba Voldemotra. Proto následovala cesta s neutralizačním lektvarem na zříceninu.
Cesta ovšem nebyla lehká a bez komplikací. Nejdříve jsme se svíčkou v ruce bloudili v temných chodbách Ďáblova osidla a poté nám byl nástrahou pes Chloupek, ve skvělém Doktorově podání. Nakonec na řadu přišli Ti nejchytřejší z nás v čele s Dančou, která nakonec za všechny vyluštila, která lahvička skrývala jed a která nás posunula dále v naší cestě. Když v tom jsme za lesem zahlédli stoupající dým. Opatrně jsme se přiblížili a opravdu – Voldemort!!! Ti nejstatečnější z nás se odvážili a nepozorovaně se přiblížili ke zlému čarodějovi. Ostatní si kousali nehty, drželi se za ruce nebo stáli ztuhlý v křeči, byla to opravdu válka nervů. Ale nakonec se podařilo nalít neutralizační lektvar do voldemortova čarodějného kotle, který když to zjistil mohutně zařval a s hrozbou do budoucna utekl. My jsme si oddechli a dostali pochvalu od našich profesorů. Jelikož již byl večer, tak se návrat do Bradavic odehrával po tmě, což mělo své kouzlo. Malý Han si ještě stihl vyzkoušet teplotu studené řeky na vlastním těle, takže museli přikročit starostlivé instruktorky a převléci ho z mokrého do asi o 8 velikostí většího, zato suchého oblečení. Prakticky šel v sukniJ.
Následující den proběhla již tradiční pouť a slavnostní zakončení. Celý profesorský sbor v čele s Brumbálem nám poděkovali za záchranu Bradavic a předali nám vysvědčení s dosaženou kouzelnickou úrovní. Následovalo balení, úklid tábora a cesta domů.
Po táboře šli slyšet jen samé pozitiva a skvělé pocity u všech zúčastněných, že prý tento tábor byl nejlepší kolektiv, atd.. Což my vedoucí velice rádi slyšíme a dává nám to sílu do dalších let. Zároveň bych chtěl ještě jednou poděkovat všem, co se letos tak výrazně podíleli na bezproblémovém chodu tábora. Jedná se hlavně o ty starší, co s námi jezdíte déle. Opravdu to bylo letos výborné. Proto doufám, že se nás na výpravách bude objevovat co nejvíc a pokusíme se udržet takový super kolektiv, jaký byl na letos táboře.
Tak ahoj dalšímu táboru, tentokrát již po 10!!!!!!!!