Situace v našem osídlení byla již neudržitelná… Neustávající nájezdy kočovných kmenů, docházející nerostné suroviny i strašné nemoci lidí a zvířat náš lid donutili k radikálnímu řešení. Stařešina se radil mnoho dní a nocí a nakonec rozhodl: „Vyšleme nejzdatnější členy našeho rodu s úkolem najít nové útočiště, kde bychom mohli založit novou kolonii. Toto místo musí být úrodné, s mnoha nerostnými surovinami i s vhodnými klimatickými podmínkami.“
      Proto jsme povolali ty nejlepší z nejlepších a sešli se v pozdním odpoledni u místa, kde vyrážejí karavany do vzdálených míst. Dorazilo nás celkem dost. Z mladších Kubík, Kamil, Kuňka, Žabža, Danča, Dave a nový člen Petra. Ze starších zde byli v podstatě všichni a tak jsme mohli vyrazit s naší karavanou cestou do neznáma…
Šli jsme dlouhé dny pustou pouští a hledali známky života. K večeru se již začali objevovat různá zvířata, ale hlavně bobři, což znamenalo blízkost úrodné oblasti a životodárné vody. Rozhodli jsme se proto utábořit a vyrazit na lov zvěře, abychom nakrmili celou karavanu. Po tmě byl však lov obtížný. Vyznamenali se především Kamil, Dave a Kubík, kteří chytli několik psů a dokonce i velblouda :). Takže jsme si večer udělali výbornou večeři a mohli jít spát, jelikož nás to těžší ještě čekalo.
      Ráno nás přivítalo sluníčko, vypadalo to na pěkný den a tak jsme vyrazili na cestu. Voda šla již cítit všude kolem, ale ne a ne najít řeku. Mnoho z nás již bylo žízní úplně vysíleno. V poledne jsme narazili na opevněné město u krásné a velké řeky. Chtěli jsme poprosit o trochu vody, ale odpovědí nám byly střely z luků a katapultů od barbarů – schylovalo se k boji. Po poradě s našim kněžím Milkem o vedení útoku jsme zaútočili a za nedlouho město dobyli. Bylo potřeba zahnat žízeň a hlad, chyběl nám ovšem oheň. Naštěstí jsme nějaký získali od místních obyvatel z chatrčí pod městem.
      Následně se začali množit různé názory na další postup, které vedli k hádkám mezi členy naší karavany a schylovalo k tomu, kdo nám bude velet. Tento post se rozhodl hájit Kamil, který se nejvíce vyznamenal při dosavadních činnostech, ovšem moc neuspěl. Poté se snažili Indoš, ale ten také neuspěl. Místo panovníka bylo stále volné. Večer jsme si trošku procvičili paměť a vyslali posly pro zbytek našeho národa, který čekal v našem původním osídlení. Během jejich cesty jsme museli hradby města ubránit před dalším útokem barbarů. To se nám podařilo a tak mohl v bezpečí dorazit zbytek našich lidí a my mohli začít budovat novou říši.
      Následující den nám všemocný bůh Re poslal na náš svět svého syna, našeho panovníka a prvního Faraóna Vedimeva. Vedimev předstoupil před svůj lid a promluvil k nám: „Žehnám vám, lide můj, nechť naše zem vzkvétá a všichni žijeme v blahobytu. Buď pozdravena řeka, jenž prýští ze země a plyne, aby živila naši novou zemi! Nechť naše krásná zem nese jméno Egypt a řeka, která nám dává život, ať se jmenuje Nil.“
      Poté jsme se již vydali do svých nových domovů a začali nový život. Ten oddílový nový život začala i Petra, která si hned získala přezdívku. Díky cestě karavanou z našeho původního osídlení, kde jsme hledali bobry jako známku toho, že je v blízkostí voda se Petra velmi vyznamenala. Tak ať se Ti mezi námi líbí Bobříku, vydržíš s námi co nejdéle a ať se často vídáme na našich výpravách a táborech.