Po měsíci netrpělivého očekávání jsme se sešli kde jinde, než ve vestibulu nádraží v Brně a mohli směle vyrazit směr Přerov, kde se konala Celostátní vzájemná výměna zkušeností. Jedná se o každoroční akci, kde se sejdou lidé, kteří pracují s dětmi a zde se chtějí dozvědět něco nového pro svou práci. V přeplněném vlaku jsme si sice nesedli, ale cesta nám utíkala dobře. Málem jsme si ji i nechtěně zkrátili, díky „cvičnému výstupu“ v Kojetíně, kterého jsme si naštěstí včas všimli a ještě se stihli rychle vrátit do vlaku.
Po ubytování a prezentaci nás čekalo první (a největší) dobrodružství – „Eldorádo her a soutěží“. Soutěž 5-ti členných smíšených družstev po městě i v přírodě. Začátek ve 21:00, konec cca v 5:00. Téma bylo v duchu filmu Muži v černém, na zemi se přemnožili mimozemšťané a zmizel agent B. Po krátkém běhání a vyměňování mezi agenty jsme se nečekaně objevili v čele závodu a čekalo nás překonání řeky Bečvy na raftu. Při nastupování všechny překvapil tým budoucích vítězů, který bez rozmyslu naskákal do vody a přeplaval ji (připomínám, že bylo asi 8oC a 6 hodin závodu před námi).
Na druhé straně města jsme si už museli dávat pozor, jelikož hrozil útok MZ-áků. Po oběhnutí několika stanovišť ve městě, kde se plnili různé úkoly, jsme stále vedli. Museli jsme například najít mimozemšťana o poté ho popravit na špalku sekyrou. Zde to organizátorům trochu zkomplikoval Kájínek, který rozštípl i špalek :). Dále několik drobných úkolů, při kterým jsme se vždy dozvěděli nějakou indicii a cestu dále. Za jednu indicii po nás agenti chtěli zkoušku odolnosti - sníst lžičku živých moučných červů!! (ještě teď cítím, jak se mi hýbou v puse, že Milku?) Potom jsme získali vajíčko mimozemšťana a začalo bloudění v zamlžených a tmavých lesních chodbičkách okolo místních rybníků – hodně strašidelný. Po návratu na správnou cestu nás předběhly dva týmy a my jsme vyrazili nočním lesem za město, kde jsme získávali součásti tajné zbraně. Až teď, když jsme přestali běžet, jsme zjistili, jaká je ve skutečnosti zima. Během hledání v okolí tajného vysílače naše instruktorky vyrušil náhle se hýbající keř – no, nechybělo moc a měli jsme je za krkem. Po uklidnění a vydýchání se Lucka snažila zachránit svou čest a řekla Áji, že stejně křičela víc :). To už se pomalu blížil konec naší mise – zničení vajíčka a odpálení naší rakety (moc se to ovšem nezdařilo). Přistavený autobus, který nás odvezl zpět byl příjemným zakončením zajímavé hry.
V sobotu začali semináře, kurzy, dílny a přednášky, kvůli kterým jsme na CVVZ přijeli především. Na začátek nás v blízkém parku čekaly nějaké hry pro inspiraci. Po přesunu do školy jsme diskutovali na téma „ideální vedoucí“, kde jsme se v podstatě dozvěděli, co jsme tušili a sice, že neexistuje :). Ale můžeme se mu alespoň přiblížit. Večer nás čekala návštěva místní hvězdárny, kde jsme se sice pro táborové činnosti moc nedozvěděli, ale bohatě to vynahradil opravdu svérázný a vtipný výklad o teorii vesmíru a černých dírách. Takže při shlédnutí několika grafů pro atomové fyziky, jsme se opravdu nenudili. Při návratu jsme se stavili na výborný teplý čaj v místní pivnici a vydali se do říše snů.
V neděli nás čekal opravdu nabitý den s pauzami jen na přesun popřípadě rychlé jídlo. Začali jsme přednáškou na téma „Celotáborové hry“. Zde jsme se shodli, že přesně takto bychom tábory chtěli dělat i my. V postatě je tak děláme, ale uvědomili jsme si naše nedostatky a mezery při vedení a tvorbě programu a získali hodně inspirací. Potom se s námi kvůli pracovním povinnostem rozloučil Milek a odjel domů. Nás čekali na hřišti netradiční hry a já s Luckou jsme si šli do místní dílny vyrobit hrnečky. Výsledek se podařil a myslím, že máme být na co hrdí. Po dalších seminářích, kde jsme se dozvěděli něco o asertivitě nebo komunikaci v týmu a rolí v týmu, nás čekala příjemné cvičení s názvem „relaxační metody pro děti a dospělé“. Po skončení jsme se museli postarat o Áju, která tak příjemně relaxovala, až usnula (naštěstí nechrápala :)).
V bohatém kulturním programu jsme si vybrali skupinu Tam Tam Orchestria, ale to už jsme museli řešit večerní odjezd posledním vlakem domů, který se s koncertem kryl. Abychom z koncertu nemuseli odcházet dříve, dohodli jsme se, že zde ještě přespíme a pojedeme ráno. A musím uznat, že jsme udělali dobře. Bubnové afro-americké rytmy byly opravdu strhující a roztančili i Lucku s Kájínkem. Večer jsme si ještě zahráli nějaké deskové hry a šli spát.
Ráno jsme vyrazili na nádraží zpátky do Brna. Někoho čekali prázdniny a někdo jel přímo do práce :(. „Rozhodopádně“ jsme v sobě všichni měli příjemný pocit ,protože celý víkend na nás dýchala přátelská a příjemná atmosféra ze všech lidí, kteří se zde sešli – prostě pohoda!! A jestli někdo říká, že dnešní mládež je hrozná, tak ať vstane od „televize špatných zpráv“ a vyrazí na nějakou podobnou akci – bude se divit!!
Tak doufám, že až vyrazíme příště, tak nás bude víc….
Po ubytování a prezentaci nás čekalo první (a největší) dobrodružství – „Eldorádo her a soutěží“. Soutěž 5-ti členných smíšených družstev po městě i v přírodě. Začátek ve 21:00, konec cca v 5:00. Téma bylo v duchu filmu Muži v černém, na zemi se přemnožili mimozemšťané a zmizel agent B. Po krátkém běhání a vyměňování mezi agenty jsme se nečekaně objevili v čele závodu a čekalo nás překonání řeky Bečvy na raftu. Při nastupování všechny překvapil tým budoucích vítězů, který bez rozmyslu naskákal do vody a přeplaval ji (připomínám, že bylo asi 8oC a 6 hodin závodu před námi).
Na druhé straně města jsme si už museli dávat pozor, jelikož hrozil útok MZ-áků. Po oběhnutí několika stanovišť ve městě, kde se plnili různé úkoly, jsme stále vedli. Museli jsme například najít mimozemšťana o poté ho popravit na špalku sekyrou. Zde to organizátorům trochu zkomplikoval Kájínek, který rozštípl i špalek :). Dále několik drobných úkolů, při kterým jsme se vždy dozvěděli nějakou indicii a cestu dále. Za jednu indicii po nás agenti chtěli zkoušku odolnosti - sníst lžičku živých moučných červů!! (ještě teď cítím, jak se mi hýbou v puse, že Milku?) Potom jsme získali vajíčko mimozemšťana a začalo bloudění v zamlžených a tmavých lesních chodbičkách okolo místních rybníků – hodně strašidelný. Po návratu na správnou cestu nás předběhly dva týmy a my jsme vyrazili nočním lesem za město, kde jsme získávali součásti tajné zbraně. Až teď, když jsme přestali běžet, jsme zjistili, jaká je ve skutečnosti zima. Během hledání v okolí tajného vysílače naše instruktorky vyrušil náhle se hýbající keř – no, nechybělo moc a měli jsme je za krkem. Po uklidnění a vydýchání se Lucka snažila zachránit svou čest a řekla Áji, že stejně křičela víc :). To už se pomalu blížil konec naší mise – zničení vajíčka a odpálení naší rakety (moc se to ovšem nezdařilo). Přistavený autobus, který nás odvezl zpět byl příjemným zakončením zajímavé hry.
V sobotu začali semináře, kurzy, dílny a přednášky, kvůli kterým jsme na CVVZ přijeli především. Na začátek nás v blízkém parku čekaly nějaké hry pro inspiraci. Po přesunu do školy jsme diskutovali na téma „ideální vedoucí“, kde jsme se v podstatě dozvěděli, co jsme tušili a sice, že neexistuje :). Ale můžeme se mu alespoň přiblížit. Večer nás čekala návštěva místní hvězdárny, kde jsme se sice pro táborové činnosti moc nedozvěděli, ale bohatě to vynahradil opravdu svérázný a vtipný výklad o teorii vesmíru a černých dírách. Takže při shlédnutí několika grafů pro atomové fyziky, jsme se opravdu nenudili. Při návratu jsme se stavili na výborný teplý čaj v místní pivnici a vydali se do říše snů.
V neděli nás čekal opravdu nabitý den s pauzami jen na přesun popřípadě rychlé jídlo. Začali jsme přednáškou na téma „Celotáborové hry“. Zde jsme se shodli, že přesně takto bychom tábory chtěli dělat i my. V postatě je tak děláme, ale uvědomili jsme si naše nedostatky a mezery při vedení a tvorbě programu a získali hodně inspirací. Potom se s námi kvůli pracovním povinnostem rozloučil Milek a odjel domů. Nás čekali na hřišti netradiční hry a já s Luckou jsme si šli do místní dílny vyrobit hrnečky. Výsledek se podařil a myslím, že máme být na co hrdí. Po dalších seminářích, kde jsme se dozvěděli něco o asertivitě nebo komunikaci v týmu a rolí v týmu, nás čekala příjemné cvičení s názvem „relaxační metody pro děti a dospělé“. Po skončení jsme se museli postarat o Áju, která tak příjemně relaxovala, až usnula (naštěstí nechrápala :)).
V bohatém kulturním programu jsme si vybrali skupinu Tam Tam Orchestria, ale to už jsme museli řešit večerní odjezd posledním vlakem domů, který se s koncertem kryl. Abychom z koncertu nemuseli odcházet dříve, dohodli jsme se, že zde ještě přespíme a pojedeme ráno. A musím uznat, že jsme udělali dobře. Bubnové afro-americké rytmy byly opravdu strhující a roztančili i Lucku s Kájínkem. Večer jsme si ještě zahráli nějaké deskové hry a šli spát.
Ráno jsme vyrazili na nádraží zpátky do Brna. Někoho čekali prázdniny a někdo jel přímo do práce :(. „Rozhodopádně“ jsme v sobě všichni měli příjemný pocit ,protože celý víkend na nás dýchala přátelská a příjemná atmosféra ze všech lidí, kteří se zde sešli – prostě pohoda!! A jestli někdo říká, že dnešní mládež je hrozná, tak ať vstane od „televize špatných zpráv“ a vyrazí na nějakou podobnou akci – bude se divit!!
Tak doufám, že až vyrazíme příště, tak nás bude víc….